Dojedu do zahradnictví na druhém konci města. Koupím sazeničky a substrát, jednoduše zasadím a potom už jen zalévat a občas přihnojit. Je to hračka (piece of cake).

Ale jejda. Letos mi, druhý den po zasazení, dvě ze šesti sazenic sklopily hlavičky a nechytly se. Nevadí, dojedu podruhé do zahradnictví na druhém konci města a přivezu ty samé. S největší opatrností je znovu zasadím a co se stane?

Druhý den mi tyto dvě sazeničky znovu sklopily hlavičky a byly pryč. Tentokrát jsem zpozorněla a začala se na sebe zlobit.

Co dělám špatně? Proč mi stejný postup nezaručuje bohatou úrodu jako vždy? Mám dojet potřetí na druhý konec města a koupit třetí sazenice? Kdo mi zaručí úspěch?

Začínala jsem být frustrovaná už po dvou dnech. Přemýšlela jsem o některých studentech cizího jazyka, kteří chodí do kurzu měsíce nebo léta a nevidí výrazné pokroky. Nezlobí se na sebe a netrpí pocitem frustrace. Když oni mohou investovat tolik času, úsilí a financí do svého vzdělání, jak můžu být já po dvou dnech tak netrpělivá? No, to snad ne.

Potřetí  dojedu do zahradnictví na druhém konci města a přivezu nové sazeničky. Tentokrát vybírám pečlivěji. Nejen podle barvy. Zkontroluji pečlivě jak jsou rozrostlé, jaké mají kořeny a jestli na nich nejsou mšice.

Úspěch.
Chytly se a letos bude zvonečků určitě znovu milion: